„Tahle je snad poslední!“
„Je zázrak, že ještě dejchá.“
„Musí nad ní bdít všech pět bohů.“
„Nebo sám Ďábel.“
Hlasy k ní doléhaly odnikud. Stála u otevřeného okna v královském paláci
a sledovala krvavý západ slunce. Podivně hřál, ale víc ji zneklidňovali mluvčí,
které neviděla. A o kom se to bavili? Možná si královna jen pozvala nějaké
herce, nebylo by to poprvé, ale v tomto křídle pro dvorní dámy by asi pro
královnu nehráli. Nebo se snažila něco utajit před svým mužem, králem? Měla by
o tom vědět víc?
„Ještě se neprobrala. Nemám ji zkontrolovat?“
„Tady ne, až v Přítočině.“
