VS: LADY DUBOVYK

 

„Říkal jste Drákněf?“

„Tak nějak, ano, vlastně Dragnev, ale to nevadí, prostě půjdu támhle, už vidím kolegu.“

Granátové srdce patřilo mezi vyhlášené podniky, avšak vyhlášené u specifické sorty lidí. Zvenku odpudivý sklad a uvnitř luxusní salón přitahoval každého, kdo alespoň přičichl k influviánskému podsvětí. Vše údajně začalo sázkami; v období Tour de Gas žádný podnik nepraskal ve švech tak moc jako právě Granátové srdce, protože jenom zde směli lidé sázet na každičký aspekt hry, případně, když byli šikovní a zvládli si prodloužit prsty o pár stovek granátů či pořádné gorgádové šlahouny, měnit i její pravidla.

„Já sázím na to, že Stáj rudých býků letos přitáhne jenom jednoho nového jezdce.“

VS: JOREMÍNA

 

První chladné paprsky slunce ozářily bělavou vlajku na věži radnice. Líně se nadouvala pod nepravidelnými poryvy jarního větříku a dávala všem na odiv, jaký rod nyní pevně svírá otěže moci. Na bílém pozadí symbolizujícím čistotu se skvěl jediný okrouhlý znak, obyčejný, takže cizinci nad ním jen kroutí hlavami, ale zde už dobře známý a nezaměnitelně spojovaný se sílou charakteru, před kterou ustoupil i poslední král Svaté říše. A tak nad městem vlála tato důvěrně známá vlajka s obrovskou cibulí, jako by i nyní po válce zdůrazňovala, komu mají lidé věnovat svou loajalitu. O pár metrů níže ostatně na zdech vlála její konkurence. Každou volnou plochu, dveře, lampy, stánky, kašnu, vše pokrývaly bledě modré letáky. Město zaplavily přes noc, ale přesto se tu nyní ti vetřelci naparovali ve vánku, jako by jim město už dávno podlehlo.