úterý 4. února 2025

The Neon Bar

 You grab me by the waist, your hands rough and possessive, sliding lower with a deliberate touch. Our eyes meet, and with a slow, knowing nod, you signal that the time has come. You turn me around, positioning me perfectly so I can see him clearly.

You chose him for me. You chose this bar, too—your favorite haunt, where the air is thick with neon lights, spicy drinks, laughter, and the sway of bodies. It’s always been filled with beautiful women and even hotter men, but they mean nothing to you unless they can serve one purpose: my pleasure. And now, you've chosen one.

One man. One drink.

The chilled liquid pours over my chest, soaking through the thin white blouse you so cleverly made me wear without anything beneath. The fabric clings to my skin, turning translucent.You knew exactly what you were doing. Now, under the pulsing glow of neon, you hold me close, your strong arms keeping me in place from behind, while my nipples harden for all to see. You grab my breasts, kneading them with slow appreciation, as if ensuring they are just as full, just as heavy as you intended to present them. Satisfied, you give him a nod, though he hardly needed the invitation.

He steps closer, his eyes dark with hunger. Around us, the bar hums with muted voices, but I no longer hear the music. No more laughter, no more dancing. You bastard. You want them all to see. You want them to witness my humiliation.

His fingers move with deliberate slowness, undoing a few buttons—not that it matters. The fabric already betrays everything. He knows it, teasing me with light touches over my stiff peaks. I whimper. You tighten your grip, holding me in place as his fingers trail down, brushing aside the flimsy barrier of my blouse. My breath catches when his lips replace his fingers, latching onto my exposed nipple, sucking gently, yet with such intensity that my legs tremble.

Your knee spreads my legs from behind, leaving me completely open for him. He doesn’t hesitate. His hand slips under my skirt, fingers exploring the lace of my panties—so delicate, so utterly useless. He traces my arousal, the damp fabric a mere formality, and then, with one slow motion, he slides them aside, his fingers slipping inside me with ease. My gasp is swallowed by the heat of the moment. My body betrays me, melting into his touch.

There’s still a crowd. I know they’re watching. But my eyes are closed, my world reduced to heat, wetness, and the pulse of pleasure between my legs.

Then, a shift. He pulls my panties down in one fluid motion. The air against my bare, swollen flesh is shocking. Of course, they saw everything before, but this... this makes it real. This makes it undeniable. A mark. A brand. A declaration of my depravity.

And just when I think I understand my place, you take control in a way I never expected. Without a word, you bend me over the nearby barstool, lifting my skirt to expose me fully. Your palm lands on my ass in a sharp slap, the sting blooming into heat. I cry out—a sound caught between shame and desperate need.

"You slut," you murmur darkly, your voice thick with possession. "You whore. Now you’ll get what you deserve."

The head of your cock presses against my soaked hole. There’s no hesitation. No warning. You drive into me, burying yourself to the hilt, forcing my body to take all of you. My blouse finally gives up, the buttons scattering as my breasts spill free, bouncing with each deep, ruthless thrust. I am on display—just as you wanted.

And he is not idle. His fingers curl into my hair, tilting my face toward him. He guides my mouth to his cock, pressing the swollen tip against my lips. I moan, the sound vibrating against him as you continue fucking me, each thrust pushing me closer to him, making me take him deeper. My tongue flicks, my lips wrap around him, and you set the pace. A perfect rhythm of submission.

But then, another shift. You pull out, only to press against my tighter entrance. My breath hitches. You wouldn’t—

You do.

The stretch is slow, agonizing, until my body surrenders. Now, I am truly conquered. My moans turn into helpless whimpers, my body trembling as you claim me completely.

He finishes first, spilling hot and thick across my face, marking me, branding me as the wanton slut you’ve made me. And then you follow, deeper inside my ass, filling me with your heat until there’s no part of me left untouched by you.

I remain there, bent over the stool, dripping with both of you, my body still quivering, my breath ragged. I know they are still watching. I know they’ve seen everything.

And I know that I belong to you.

úterý 31. května 2022

VS: LADY DUBOVYK

 


Říkal jste Drákněf?“

„Tak nějak, ano, vlastně Dragnev, ale to nevadí, prostě půjdu támhle, už vidím kolegu.“

Granátové srdce patřilo mezi vyhlášené podniky, avšak vyhlášené u specifické sorty lidí. Zvenku odpudivý sklad a uvnitř luxusní salón přitahoval každého, kdo alespoň přičichl k influviánskému podsvětí. Vše údajně začalo sázkami; v období Tour de Gas žádný podnik nepraskal ve švech tak moc jako právě Granátové srdce, protože jenom zde směli lidé sázet na každičký aspekt hry, případně, když byli šikovní a zvládli si prodloužit prsty o pár stovek granátů či pořádné gorgádové šlahouny, měnit i její pravidla.

„Já sázím na to, že Stáj rudých býků letos přitáhne jenom jednoho nového jezdce.“

neděle 1. května 2022

VS: JOREMÍNA

 


První chladné paprsky slunce ozářily bělavou vlajku na věži radnice. Líně se nadouvala pod nepravidelnými poryvy jarního větříku a dávala všem na odiv, jaký rod nyní pevně svírá otěže moci. Na bílém pozadí symbolizujícím čistotu se skvěl jediný okrouhlý znak, obyčejný, takže cizinci nad ním jen kroutí hlavami, ale zde už dobře známý a nezaměnitelně spojovaný se silou charakteru, před kterou ustoupil i poslední král Svaté říše. A tak nad městem vlála tato důvěrně známá vlajka s obrovskou cibulí, jako by i nyní po válce zdůrazňovala, komu mají lidé odpřísáhnout věrnost. O pár metrů níže ostatně na zdech vlála její konkurence. Každou volnou plochu – dveře, lampy, stánky, kašnu – vše pokrývaly bledě modré letáky. Město zaplavily přes noc, ale přesto se tu nyní ti vetřelci naparovali ve vánku, jako by jim město už dávno podlehlo.

neděle 9. ledna 2022

VS: ROXANA LUMINITA

 

„Tahle je snad poslední!“

„Je zázrak, že ještě dejchá.“
„Musí nad ní bdít všech pět bohů.“
„Nebo sám Ďábel.“
Hlasy k ní doléhaly odnikud. Stála u otevřeného okna v královském paláci a sledovala krvavý západ slunce. Podivně hřál, ale víc ji zneklidňovali mluvčí, které neviděla. A o kom se to bavili? Možná si královna jen pozvala nějaké herce, nebylo by to poprvé, ale v tomto křídle pro dvorní dámy by asi pro královnu nehráli. Nebo se snažila něco utajit před svým mužem, králem? Měla by o tom vědět víc?
„Ještě se neprobrala. Nemám ji zkontrolovat?“
„Tady ne, až v Přítočině.“

neděle 26. prosince 2021

VS: LYNN 4/4

Lynn zkoumala místnost očima dál. Krásu světel se neopovažovala vzhledem k situaci vůbec začít obdivovat, protože ji napadla děsivá myšlenka, že ta světla mohou detekovat pohyb. Zato upřela pohled k vysokému stropu, mnohem vyššímu, než jak by se mohlo zdát z prozkoumávání hradu. Působil zvláštně. Jako kdyby se mortikalští moderní architekti pokoušeli napodobit starou klenbu vitoristickými vynálezy, ale přestaly v půlce. Lynn jen doufala, že nic vitoristického se zde nepohybuje, protože si nebyla jistá, jak se dá případným golemům bránit, natož pokud je golemem samotný strop. Pak se vrátila pohledem ke stolům a klouzala od nich ke stěnám. Zjistila, že většina světel z obrazů míří jedním směrem, a tím směrem u stěn stálo několik válců. Většina byla otevřená, podélně, takže se jednalo spíš o jakési skříně ve tvaru válců. Rozhodně působily suše, jak to jen v těchto podmínkách bylo možné, ale pokud v nich kdysi byla skladovaná nějaká tekutina, teď už by stejně asi vyschla a moc by z toho nepoznali. Tři válce ovšem zůstávaly zavřené. Lynn se zachvěla při představě, co by v nich mohli najít. Viděla, že z nich vedou nějaké hadičky a trochu se z nich kouří. Raději odvrátila hlavu a podívala se přímo před sebe. Na protější straně byla do zdi vsazená ohromná vrata.

VS: LYNN 1/4

 

„Věděli jste, že ještě tak před dvaceti lety se termín černá magie užíval úplně jinak než dnes?“
Lynn listovala svitky merských duchovních z největšího influviánského kláštera zasvěceného Anežce. Nacházel se někde severně od Quamosu a zápisky z něj sloužily Zmizelým jako první kvalitní zdroje vědomostí o místním jazyce, míře vzdělání, obchodu a samozřejmě víře, která je nepřestávala udivovat velice specifickým přerozdělením magických aspektů mezi jednotlivé bohy.

VS: LYNN 3/4

 Když se probouzela, okamžitě jí přes krk přetáhli hřejivý talisman. Jeho účinek pocítila okamžitě nejen na těle, které se přestalo chvět zimou, ale i na mysli, která jako by uzavírala pomyslnou bránu. Netušila, jak dlouho spala, ale obloha působila temněji, ačkoliv se to v té šedi odhadovalo těžko a ačkoliv věděla, že noc musela nastat ještě před tím, než se uložila ke spánku. S jistotou rozpoznala jen to, že se nad ní sklání známý kamenný oblouk a všech šest jejích přátel včetně promrzle a pobledle působící Josefíny se zbytky bílých peříček ve vlasech. Kolem nich plálo pár ohňů, ale na teplo talismanů žádný ohýnek neměl. Při pohledu na ně však pocítila neskutečný vděk za každou snahu nenechat ji zmrznout.

VS: LYNN 2/4

 Lynn byla pyšná na to, že se dostali do hor a že kouzla fungují tak dobře, že necítí ani nejmenší závan chladu. Zmocňovala se jí ale nervozita. Znaky, které do talismanu vložili, jim měly zabránit podlehnout čemukoliv, co by útočilo na jejich mysl, Lynn ale zatím nepociťovala, že by se o to jakákoliv magie snažila. Netušila, zda se jim podařilo utvořit talismany tak silné, že ani nezaznamenají tlak nepřátelské magie, nebo zda prostě jen nejsou na správném místě. Nebo – a toho se děsila nejvíc – jdou pozdě a není tady už nic, co by mohli objevovat. Desítky let mohly udělat hodně.

neděle 28. listopadu 2021

Svět VÁLKA SUPŮ: Literatura

Píše se rok 1437 (počítáno od stvoření lidí Azrimem). Současná literatura je díky rozšíření knihtisku do všech větších měst poměrně rozmanitá a zdaleka ne úzce soustředěná kolem určitého místa nebo kultu jako kdysi. Prastará literatura s sebou však přináší velmi zvláštní proudy, které stojí za zmínku:

středa 18. srpna 2021

Svět VÁLKA SUPŮ: Galerie postav

 Obrázky postav zde jsou čistě ilustrační a stažené z internetu, v některých případech mírně upravované.


A) POVÍDKOVÉ POSTAVY (které se mohou objevit nebo se již objevily i v DrD kampani)

1) postavy inspirované zpěváky:

Reálně: skupina Blutengel (krvavý anděl) - Chris Pohl a Ulrike Goldmann

Ve VS: experimentální psychologové Krevanděl/Krvanjel (based in Polymeron) - Chris Pohl a Ulrike Goldsteinová

Svět VÁLKA SUPŮ: Galerie geografie

 Mapa influviánského území:

Svět ZWIJE: postavy galerie

 Už jen pro svou vlastní představu jsem shromáždila různé postavy nalezené na googlu a pinterestu, některé drobně poupravila, aby lépe seděly mé představě, a použila je jako zástupný obrázek pro lidi pohybující se ve Zwiji. Žádný z níže uvedených obrázků tedy není můj, jedná se pouze o přibližné ilustrační obrázky z netu. 

Studenti z Varharoly: 

Thelis (krev), Merea (mysl), Daje (kosti):

The Neon Bar

 You grab me by the waist, your hands rough and possessive, sliding lower with a deliberate touch. Our eyes meet, and with a slow, knowing n...